Jak přežít návštěvu kadibudky?

Potřeby lidské… Ty nikomu z nás nejsou cizí. Některé z nich jsou pro život zcela nezbytné, jiné naopak podružné a pramení spíše z toho, že si je v životě můžeme dovolit. Všichni potřebujeme jíst, pít… Naplnění většiny potřeb by se dalo shrnout tak, že se zkrátka všichni potřebujeme cítit příjemně.
Je zde však jedna z nezbytných lidských potřeb, kterou vyžadujeme dennodenně, a bez které žít opravdu nelze.
Ještě stále nevíte?
Určitě jste již slyšeli, že tuto potřebu i císař pán nejraději vykonává sám. Ano, je to jakási potřeba úlevy či prázdnoty v některých tělních dutinách. Bez toho to opravdu nejde.

Vážený čtenář snad omluví naturalismus úvodního odstavce a ponechá zachování etiky psaného textu jiným tématům, jelikož v tomto krátkém sdělení bude vše řečeno narovinu a bez kudrlinek tak, jak to ve skutečnosti je. Nedá se nic dělat, jinak bychom klamali vlastně sami sebe.

Tato již zmíněná potřeba je spjata s lidstvem odnepaměti. Vždyť nejedno dítě v hodinách dějepisu zbystří, chce-li se někdo podělit o bližší informace historie záchodů.
Je zajímavé, že vývoj toalet neměl napříč dochovaných historických záznamů vždy rostoucí linii. Znatelný rozdíl v komfortu a hygieně toalet zaznamenáváme především mezi jednotlivými společenskými třídami. Nočníky a křesla s otvorem se nabízely jako vhodné prostředky k úlevě a dá se říct, že o nich slýcháme napříč dějinami od dob před Kristem až dosud. Pokud bychom se ale vydali daleko do historie, zjistíme, že velmi chvályhodný kanalizační systém měli už ve starém Egyptě. Svědčí to tedy o tom, že již v dávných dobách měli lidé snahu získat jisté návyky čistoty prostředí. A to hovoříme o době zhruba tři tisíce př. n. l. Postupný přechod do období Středověku znamenal pro lidstvo v Evropě určitou nechuť k vyprazdňování a úroveň hygieny spíše klesala. Lidé často chodili jen tak na hnůj. Často se také stávalo, že výsledek končil na ulici mezi jiným odpadem.
Domečky s jámou pod deskou s otvorem („kadiboudy“) se budovaly postupně a většinou byly určeny pro více lidí najednou. Panstvo na hradech mělo záchody v předsazených arkýřích na obvodové zdi, aby odpad mohl padat do hradního příkopu.
Možná vzpomínáte na osud českého knížete Jaromíra, který právě zde v tomto místě zahynul nepříjemnou smrtí. Jak praví Kosmas - …když onen vyprazdňoval břich, proklál ho kat ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních…

Mohli bychom pokračovat v zajímavostech dále, ale v tomto smysl textu nehledejme. Zkusme ještě jednou zmínit dřevěné domečky, které byly stavěny na jímkách, kde se shromažďoval lidský odpad. Jejich podstata je vlastně zachována až dodnes, jen se v nich na rozdíl od mechu hromadí toaletní papír.
Věříme tomu, že mnoho lidí si dnes návštěvu kadibudky odpustí a půjde raději vedle ní. V člověku totiž přetrvává představa, kterou si možná nese z mládí: Díra do neznáma, mouchy, zápach, pavouci v rozích... Ano, chce to jistou dávku odvahy, nejen kvůli pavoukům, ale věřte, že s jistým opatřením nemusí být návštěva kadibudky noční můrou.
Dnes existuje sorpční materiál, který dokáže utlumit nepříjemný zápach a biologické přípravky zase napomůžou rychlejšímu rozkladu exkrementů. Vězte, že pak posezení v přírodním prostředí s příjemným výhledem a rozmanitými zvuky navodí zcela odlišný zážitek.
Na domácí toaletě se vám po kadibudce sice stejně úplně stýskat nebude, přesto je možné její návštěvu o něco zpříjemnit. Jde především o dětské tábory, osady a kempy, kde se díky dnešní moderní biotechnologii dá dosáhnout lepší kultury toalet a smazat tak ten hororový nádech, který s sebou každé otevření dřevěných dveří od budky přinášelo.

Nemyslete si, vážení čtenáři, že vývoj a modernizace toalet je již u konce.
Vzhledem ke snahám omezit plýtvání vodou se řadu let setkáváme se separačními toaletami, které nevyužívají naše klasické splachování. U nás je tento typ záchodů zatím v rozkvětu a není moc míst, kde se s nimi setkat, byť např. v některých asijských zemích jsou v řadě případů povinně instalované.

Ať už jsou ale naše možnosti jakékoliv, vždy navštívíme toto místo z jediného důvodu. A to, že v kempu nebo na chatě nemáme k dispozici takové pohodlí jako doma, nemusí nutně znamenat doživotní trauma. Zkuste tedy přenechat vaše noční můry užitečným bakteriím a enzymům, ony se o ně rády postarají a udělají z kadibudky zase o něco méně děsivé místo.